Kolaz Uvod

Pri sledovaní seriálov a filmov je veľmi zaujímavé pozorovať, ako veľmi oblečenie dotvára výraz postavy. Často už podľa toho, čo má postava na sebe, si urobíme názor na jej osobnosť, zmýšľanie, či životný štýl. Rovnako zaujímavé je sledovať scény, v ktorých je viac postáv rôznych charakterov a ich oblečenie tomu zodpovedá. Outfity Mirandy Hobbes a Phoebe Buffay, dvoch hrdiniek s úplne odlišným charakterom, budú predmetom dnešného článku.


Miranda zo seriálu “Sex v meste”

Cynthia Nixon, predstaviteľka Mirandy so seriálu “Sex v meste” bola už na blogu spomínaná v súvislosti s jej farebnosťou i telesným tvarom. Miranda je v seriáli úspešnou právničkou, ktorej sa veľmi nedarí vo vzťahoch. Je pragmaticky zmýšľajúcou ženou, vecnou, triezvou a trochu ironickou. Málokedy prejavuje svoje city a pôsobí racionálne.

Jej pracovné oblečenie pôsobí formálne a profesionálne a pri vytváraní tohto dojmu jej pomáhajú najmä tmavšie a neutrálne farby, čisté línie, jednoduchosť strihov a vhodné materiály. Celkové pôsobenie sa v priebehu jednotlivých sérii mení – po počiatočnej upätosti a rezervovanosti sa do jej outfitov postupne dostávajú i zaujímavé detaily, štipka uvoľnenosti, či nenútenosti.

kolaz klasik1

I v civilnejších outfitoch Mirandy môžeme pozorovať jednoduchosť bez komplikovaných ozdôb. Zaujímavosť vzniká pôsobením vzorov, nezvyčajných doplnkov, asymetrie, či zvýraznením pása opaskom. Spoločným menovateľom sú príjemné materiály a prírodné farby. Odtiene béžovej, koňakovej, okrovej, či džínsovina pridávajú outfitom prvky uvoľnenosti a nenútenosti.

kolaz2


Phoebe zo seriálu “Priatelia”

Kontrastom k štýlu Mirandy je štýl Phoebe Buffay zo seriálu Priatelia. Kto by nemal rád spontánnu, milú, naivnú a uletenú Phoebe? Oblečenie Lisy Kudrow v seriáli je presne také, ako jej hrdinka – nezvyčajné, infantilné, bláznivé, farebné, živé, naivné. Phoebe kombinuje nekombinovateľné a s prehľadom všetky svoje outfity “unesie”, pretože v nich je to proste ona.

kolaz phoebe1

Phoebe sa na nič nehrá a je sama sebou. Presvedčivo nosí nadrozmerné doplnky a detaily, vrství náhrdelníky, je uvoľnená v dlhých sukniach, nosí pestré, živé farby a ich nezvyčajné kombinácie. Kombinuje rôzne prvky, využíva veci po babičke i infantilné prvky. Je bláznivá, je kreatívna a je presvedčivá.

Prečítajte si aj
Štylistika - Taylor Swift

kolaz phoebe2

U Phoebe nič nie je nemožné a vždy dokáže prekvapiť. Je to jednoducho Phoebe a nikto iný nie je taký ako ona – originál.

kolaz phoebe 3


Dve postavy, dva rôzne charaktery, dva úplne odlišné štýly. Oblečenie je zrkadlom ich vnútra, každá je krásna, každá je svojská, každá má svoje individuálne vyžarovanie. Je veľmi ťažké predstaviť si Mirandu v niektorom z outfitov Phoebe, alebo naopak. A v tom to je – ich štýl a oblečenie ladí s ich osobnosťou.

Neposudzujte ľudí okolo seba podľa toho, čo máte radi vy a čo sa osvedčilo vám. Každá z nás je iná – máme iné hodnoty, iné priority, inú postavu, farebnosť, životný štýl a dušu. Nekritizujte oblečenie iných ľudí len preto, lebo vy by ste si ho nikdy neobliekli. Nesnažte sa svoju kamarátku navliecť do oblečenia, v ktorom sa necíti dobre, skúste viac pochopiť, prečo si vyberá také oblečenie ako si vyberá, aká je, čo má rada, ako chce vyzerať a pomôžte jej to všetko “pretaviť” do oblečenia.

Na svojom štýle môžete pracovať celý život. V rôznych životných etapách budú vo vašom oblečení rôzne prvky a je prirodzené, že váš štýl sa bude meniť a vyvíjať. Ak vás zaujíma, ako vo svojom oblečení pôsobíte na iných, ak chcete nájsť nové inšpirácie, alebo chcete svoj štýl zdokonaliť, môžete sa zapojiť do projektu Štýlová výzva.

Buďte sama sebou, prejavte oblečením svoje ja a všímajte si ľudí okolo seba nielen zvonka, ale i to, ako ladí ich oblečenie s ich osobnosťou.

  • Nela Pavlíková

    O tomto tématu poslední dobou hodně přemýšlím v souvislosti s pořadem “Marry, snog or avoid”, na který jsem v poradně dávala odkaz. Když člověk vidí, co všechno může v Británii na ulici potkat (a ptala jsem se dvou lidí, co v Británii žili, a opravdu to tam tak vypadá), tak jsem ráda, že u nás “tak daleko” ještě nejsme. Ono to totiž často není úplně estetické a už vůbec ne harmonické. A věřím, že tak, jako nás ovlivňuje třeba to, jak máme zařízený byt (nějaký styl vs. chaos), tak nás ovlivňuje i to, co potkáváme na ulici. Mít individuální styl je určitě fajn, ale dokázala by se Pheobe obléct opravdu hezky třeba do divadla? Nebo na jinou důležitou událost? Mně totiž přijde, že lidé s výrazně individuálním stylem (velmi originální, ale neestetické) se často ani normálně obléknout neumí. Viz ten pořad. Často se takhle začnou oblékat v nácti a pak je jim kolem 25-30 a neví, jak z toho ven. Pheobe je ještě v pohodě. Jsou lidi, kteří k tomu kromě oblečení používají i šílený make-up a když se odlíčí a podívají se do zrcadla na sebe samotné, tak se sesypou. Já vím, že “mějte každý svůj vlastní styl” zní hezky, ale občas mi přijde, jestli to není fake.

    • Dakujem za reakciu Nela. Problem je v tom, ze pre kazdeho z nas ma spojenie “obliect sa pekne/esteticky” iny vyznam. Phoebe na slavnostnu prilezitost zvoli nieco, co Vam vobec nemusi pripadat pekne ani esteticke a plati to i naopak. A prave v tom to je – respektovat individualitu kazdeho.
      Samozrejme suhlasim, ze je dolezite zladit originalitu s prilezitostou na ktoru sa obliekame. Pridavam dve fotky Phoebe – na jednej je originalna, ale nie velmi formalna, na druhej je oblecena slavnostne a menej originalne, ale stale ma v obleceni prvky, ktore su pre nu typicke.
      Pokial ide o zariadenie bytu, je casto nasim odrazom. Vacsina ludi si svoju domacnost zariaduje podla toho aki su. Tak ako sa osobnost cloveka prejavuje vo vybere oblecenie, prejavuje sa i pri vybere nabytku a bytovych doplnkov. U romanticky zalozenej zeny napriklad i doma najdete jemne latky, pastelove farby a ine zenske prvky. Ak ma clovek sam v sebe chaos, prejavi sa to casto i u neho doma. Takze malokedy mame doma nieco, co s nami vobec neladi a preto by nas to nemalo negativne ovplyvnovat.
      Originalni ludia idu casto “proti prudu” a ostatnym mozu pripadat cudne, blaznivo, ci neesteticky, Plati to ale len dovtedy, kym ich spozname, alebo pochopime dovody, preco volia take oblecenie ako volia. Ich originalita im moze zotrvat cely zivot, alebo sa moze zmenou zivotneho stylu, ci vekom vytratit.
      http://cos.h-cdn.co/assets/16/21/480×720/03-phoebe-buffay.jpg
      https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/236x/c3/2f/40/c32f40ea4db48b166354e60caee39315.jpg

      • Nela Pavlíková

        Já tohle chápu. Jen si říkám, pokud má někdo binec v bytě (tím nemyslím aktuální stav “nestíhám”, ale spíš konstantní stav), co když ho tam má proto, že v něčem takovém vyrůstal a vlastně ani neví, že to skutečně jde jinak? A do jaké míry je nějaký velmi výrazný individuální styl (teď nemyslím Pheobe, ale něco mnohem drsnějšího) skutečnou svobodnou volbou z veškeré škály možností, které znám, a do jaké míry je to volba “z nouze ctnost”, protože dotyčná neví/neumí se obléci jinak. Čili do jaké míry to supluje vnitřní nejistotu. Jestli to není jako s chováním. Máme velkou osobní svobodu, ale zároveň i mnoho pravidel/zákonů, které musíme dodržovat. A tyhle dvě věci by měly být v rovnováze. A lidi, kteří ve jménu svobody začnou ignorovat pravidla/zákon,y většinou nebývají šťastní. Co když je to s oblékáním taky tak? Pokud odmítme veškerá pravidla a chceme to posunout dál a dál, tak vlastně vnitřně škodíme hlavně sami sobě? Co když je ten relativismus vlastně rezignací na jakoukoli změnu k lepšímu? Protože když jsou názory na oblečení relativní a každý to vidí jinak, tak neexistuje žádný směr, kterým by se dotyčný/á měl posunout a neexistuje žádné “lepší”. Což ale podle mě není svoboda, ale anarchie. A navíc, v těch pořádech, v MSA i LLR standardně ty holky na začátku básní o svém stylu, jak je to vyjadřuje a všecko, a nakonci po proměně v některých případech doslova brečí štěstím, jak teď vypadají. Že vůbec nevěděly, že takhle MŮŽOU vypadat.

        • Martina

          Nela, dovolim si okomentovat. Rozdiel medzi clankom a Vasou reakciou je v tom, ze Beatka pise o style a nie o nevkuse, a davam Vam za pravdu, ze mnoho ludi nie je schopnych sa obliect vkusne a vhodne.
          A preto Beatka pise blog.
          Ale mat vlastny styl, nech uz je akokolvek potrhli, co Phoebe ma -kombinacia umeleckeho s vyuzitim aj detstkych prvkov (a na prilezitosti ako svadby a pod. bola vzdy v norme a max mala cudnejsi uces ci ozdobu), je ina vec. A ze mame akceptovat aj ine styly, ktore sa nam napriklad nepacia. Phoebe bola dobry priklad a extrem, a kazdy myslim ju vnimal ako hravu a blaznivu osobu, ktora svojim oblecenim vyjadruje osobnost.
          Netahala by som sem, ze Beatka obhajuje nevkusnych dohabanych ludi, ktori absolutne neriesia modu a rano si oblecu, co na nich padne alebo extremy, kde dospela zena chce vyzerat napr ako barbi. Ano, aj to sa asi ma? asi nazyvat “stylom”, ale rozhodne si nemyslim, ze toto chcela Beatka povedat. Inak by asi tento blog nedaval vyznam.
          Pekny den Nela

          • Martina v podstate si vystihla podstatu :-). Stylova nikdy zena nie je nevkusna, nevkusna zena nemoze posobit stylovo, vid moj text v odpovedi Nele.

        • Eli

          Nelo to je super příšpěvek, souhlasím s Vámi, ale tak dobře bych to nikdy nenapsala.

        • Dobry vecer Nela. Myslim, ze problem nasej diskusie je v tom, ze mozno kazda chapeme styl trochu inak. Pre mna je stylovou zenou zena, ktora je oblecena v sulade so svojou osobnostou a zivotnym stylom, primerane situacii, respektuje svoju farebnost, telesny tvar, nosi sediace a kvalitne oblecenie, posobi moderne (sucasne) a vie to vsetko zladit do jedneho celku.
          To ci dana zena je stylova, alebo len nosi to, co na nu vypadlo rano zo skrine, sa da teda lahko (podla vyssie uvedenych prvkov) spoznat.
          Ak sa zena oblieka extremne, t.j. vybocuje z toho, co vacsina ludi povazuje za normu, je viac moznosti preco je to tak:

          1. Posobi extremne, ale zaroven i stylovo, pretoze i jej spravanie a zivotny styl zodpovedaju jej obleceniu (priklad Phoebe, alebo Helena Bonham Carter).
          2. Posobi chaoticky a extremne a nie je stylova, pretoze nedokaze / nechce jednotlive prvky zladit. Bud na to nema nema moznosti / schopnosti, alebo jej je jedno ako vyzera (pretoze nepovazuje vizaz za dolezitu), alebo sa pohybuje v prostredi, kde je extremnost normalna.
          3. Posobi chaoticky a oblieka sa extremne, pretoze si tou extremnostou nieco kompenzuje (problemy, nizke sebavedomie, hra sa na niekoho ineho…). V tomto pripade tiez nejde o stylovu zenu.

          Zeny, ktore spominate, su zrejme so skupin 2 a 3, teda v mojom chapani stylu nie su stylove. Ale prave to, co popisujete (doslova brečí štěstím, jak teď vypadají) je momentom, kedy pochopia, ze mozu vyzerat stylovo.

      • Veronika

        Já mám jenom poznámku k té první fotce – tam původně měla šaty bez ozdoby, bylo to kvůli nějaké “serioznější” situaci. Ale někdo ji před odchodem umazal, neměla čas se převléknout a tak si dala na šaty vánoční ozdobu.
        Jinak Phoebe i její styl mám fakt ráda, ale sama to takhle neumím, nosím spíš jednodušší oblečení. Veronika

        • Dakujem za doplnenie Veronika. Nuz aj to, cim Phoebe tu machulu zakryla, je pre jej styl typicke :-).

          • Eli

            Beátko, děvčata, tak jsem z toho jelen. Já jsem přívpěvěk od Nely vůbec nechápala jako kritiku Beátky nebo její obvinování z toho, že obhajuje nevkusné lidi. Spíš mě článek přišel jako nejden z nejzajímavějších proto, že otevírá zajímavou diskuzi. Je pravda, že bychom měli být tolerantnější ke stylům odlišným od našeho. Na druhou stranu všechno má svoje hranice a lze je tedy na poli mody definovat? Kde je ještě něčí vyhraněný styl a kde už nevkus? Tyto hranice by podle mě měli být obecně platné , ale konkrétně v modě je každý vnímá trochu jinak. Např já nemám obvykle s tolerancí jiných stylů ( a nejen stylů, prostě k toleranci odlišností) problém. Ale konkrétně to, co nosila Phoebe už je u mě za hranicí vkusu a vždycky jsem tu postavu tak vnímala, jako prostě nevkusnou. Ale vidím, že už vás je to třeba jinak a třeba by vám zas vadilo to, co nevadí nijak mně… Je to prostě hrozně zajímavé téma. Alespon pro mě.

          • Nela Pavlíková

            Však právě :-). Je to hodně zajímavé téma. Teď jsem se zase trochu věnovala diskuzím na téma tetování. U nás to tolik ženy nenosí, na západě mnohem víc. Hodně se diskutovalo právě to “mám právo si se svým tělem dělat, co chci, a vypadat, jak chci” na jedné straně a prostý odpor na straně druhé. A diskuze, jestli je to pro chlapy “turn off” (asi docela je). Já patřím k lidem, kterým se tetování nelíbí. Asi nejlepší popis mého pocitu z tetování je, že tetování je jako grafiti na uměleckém díle, které ho znehodnotí. Malé nebo velké už je pak jedno. Zároveň chápu, že se tohle může spousty lidí dotknout, což nechci. Takže zase přemýšlím, kde je ta hranice.

          • O tetovani je tu samostatny clanok a v diskusii su zaujimave prispevky: http://supervizaz.sk/vas-nazor-tetovanie-a-permanentny-make-up/

          • Eli

            Nelo k tomu tetování, viděla jste dokument z cyklu “žena na konci světa”?. Jeden díl byl věnovaný nejpotetovanější ženě na světě, které se přezdívá upíří žena ( má zbroušené zuby a nosí jakousi upíří protézu) Fakt je, že během pořadu postupně vyprávěli její příběh a důvody, proč je jaká je a moje srdce pomalu jihlo a říkala jsem si jaká je to vlastně bojovnice za práva žen a matka tygřice. No a pak přišel můj muž a všechno zabil větou ” Promin, ale bojovat se dá i bez toho, že bys nutně musela vypadat jako idiot, celý je to jenom poza a výmluvy” :-). No a tak si potom vyberte, 100 lidí, 100 názorů :-). A hlavně nebere tento můj příspěvek moc vážně, je myšlen spíš pro odlehčení a doporučení dokumentu na toto téma, pro ty, které to zajímá :-).

          • Ani ja som to tak nevnimala Eli. Pevne dane hranice (co je vkusne a co nie), nemozu existovat, pretoze vkus je individualnou zalezitostou. Vam sa Phoebe zda nevkusna, pre niekoho ineho je zaujimava, alebo az inspirativna – je to len odraz toho, nakolko sa osobnost, priority, vychova, zasady, ci kultura cloveka stotoznuju s danou osobou. Pacia sa nam vacsinou outfity ludi, ktori su nam osobnostne podobni. To ze Vas Phoebe a jej outfity popudzuju, je len prejavom rozdielnosti vasich osobnosti a priorit. Pokial ste obe oblecene v sulade so spominanymi faktormi stylovosti, obe mate svoj styl, ale neznamena to, ze jedna z vas je nevkusna. Ste iba uplne ine a staci to prijat a akceptovat, tak ako sa spomina v clanku.

          • Eli

            Dobrý večer Beátko, mě seriálová Phoebe nijak nepohoršuje, to by byl moc silný výraz. Vlastně po té, co jsem poslední dva dny navštívila koupaliště si myslím, že mě nemůže pobouřit už vůbec nic :-D.
            Ale k věci, já si dovolím oponovat v jednom a to v tom, že platná hranice toho co je a není vkusné neexistuje. I vy sama (a nebere to jako rýpání není to tak myšleno) ji v mnoha článcích vytyčujete. Pokud by hranice a jakási definice vkusu neexistovala, proč by měla být vkusná např. právě Phoebe, ale neměly by být vkusné třeba příliš těsné kalhoty, minisukně s crop topem po 50tce, přílíš obtažené oblečení atd atd. Rozumějte , já s Vámi v kritice těchto nešvarů souhlasím, ale pokud řekneme, že tak je to špatně a jinak je to dobře už nějaké hranice a mantinely nastavujeme. Sama jste Nele psala, že Phoebe je sice extremní, ale zároven stylová zatímco jiné ženy, které třeba volí obdobné prvky, ale neumí je nakombinovat působí chaoticky, takže opět máme tu nějakou hranici mezi bodem 1 a 2. Neberte to jakože Vás chytám za slovo , poselství článku je jasné, ale mě právě toto téma v různých souvislostech už delší dobu fascinuje, (asi podobně jako Nelu :-)).

          • Jarkaa

            Ahoj Jano, jsem moc zvědavá, co Ti odpoví Beátka. Já si myslím, že rozdíl je právě v tom, že o těsnch kalhotách, mini sukních po 50 se dá říci, že toto oblečení je nepatřičné, nesoudné .. Vkus bych do toho netahala. Myslím že Phoebe působí ve svém oblečení sice bláznivě (mě osobně se to také nelíbí), ale ne vulgárně …
            Přeji pěkný den.

          • Jarkaa

            vkus = styl (tak to vnímám já) 🙂

          • Martina

            Pokusim sa kostrbate vyjadrit nazor : vkus = styl, ako napisala Jarka. Ak niekto vkus ma, je jasne ze bude mat i styl, ci uz si vyberie niektory z najrozsirenejsich alebo sa pohra a doplni a rozsiri ho o vlastny pristup k urcitemu stylu, lebo odmieta byt stadovity a chce sa odlisit. Preto sa casto kombinuju dva aj viacere styly, napr mestsky a sportovy, mestsky a drama…
            ja milujem mestsky -punk- drama. V lete pridam boho a styl juzneho francuzska. Prisposobujem miestu, kde zijem a praci…
            Vkus je zlozitejsi. Bud sa s nim narodime alebo sa naucime dodrziavat pravidla urciteho stylu. Vtedy to je urcite striknejsie, lebo sa drzime urcitych mantilov. Nevnimame modu ako hru. Naucime sa v nej len zorientovat.
            Kde zacina nevkus? Ak sa prestanu dodriavat pravidla: oblecenie nevhodne na urcite prilezitosti (divadlo, pohreb, pracovne prostredie), oblecenie neprimerane veku a postave, vytracanie sa stylu uplne z oblecenia (50r zena v riflach zleho strihu, sportovej bunde, s kabelkou, teniskach smerom do prace v administrative…..), vulgarne oblecenie v kazdom veku (a to milujem mini, ale treba poznat pravidla) atd
            Myslim, ze Beatka mala mnoho clankov tohto typu a kvetnate diskusie uz boli.
            Phoebe je “rozkokosena” ale nie nevkusna. Nikdy nemala nic, co by bolo vulgarne, male, nesadnuce, nevhodne… A preto splna podmienky stylu a nie nevkusu.
            Moj nazor 🙂

          • Jarkaa

            Myslím, že je to hra se slovíčky. Mít svůj styl – být stylová přece neznamená, že musím striktně dodržovat zásady jednoho stylu. Můj styl může být kombinace několika stylů a ještě něco navíc, jak o tom píšete. V tomto smyslu jsem dala rovnítko mezi styl a vkus. Připouštím, že jsou niance, které já třeba nevnímám a někdo další ano.
            Jak píše Janka výše, není pro ni důležité mít uklizený byt, má jiné priority.
            Kdysi mi jedna chytrá paní řekla, že pro někoho znamená mít uklizený byt, mít do detailů naklizeno (dokonce někdo rovná autíčka na poličce podle barev :-)), pro jiného to je, že stůl, židle, počítač .. jsou na svém místě 🙂

          • Martina

            Jarka, ja som suhlasila, ze vkus =styl 🙂 ale nie kazdy sa s vkusom narodi. Ale moze sa naucit stylovo obliekat.
            Priority som sem netahala. A na prispevok Janky som napisala nech sa nemeni. Moja odpoved bola na Elin nie na Vas. (Vedla mena je sipka s Ela:) Ja som Vas prispevok rozpisala akurat podrobne. 🙂

          • Jarkaa

            Člověk má myšlenky, které se někdy popisují tak těžko, aby druhý pochopil jak to myslí. Měla jsem potřebu Vám vysvětlit, proč jsem to rovnítko mezi styl a vkus dala. Tak jak to popisujete jsem to nemyslela.
            Prioritně to patřilo k mému příspěvku výše.

            Narážku na Janku jsem myslela tak, že někdo se cítí dobře v “chaosu”, a jiný potřebuje mít striktní pravidla. I v chaosu se dá určitě najít styl-vkus, který někdo nemusí chápat a může mu připadat jako nevkus.
            Je to určitě vnitřní potřeba.
            Nesouhlasím s tím, že by se měly dávat mantinely, zvlášť mladým lidem, aby projevovali oblékáním svoji osobnost, byť se nám to může zdát hodně mimo. Většina si asi musí projít období hledání sama sebe.
            Já osobně mám se stylem stále problém, ale vím, že je to způsobené tím, že si nejsem jistá. Je to můj boj, bohužel částečně poznamenaný vnucovanou kritikou a necitlivým úsudkem, který cilivého jedince může poznamenat na dlouho.
            Obdivuji ženy, které umí projevit svou osobnost v oblékání, obdivuji i ženy jako je Phoebe, že se toho nebojí.

          • JankaMamka

            Jarko, to, co píšeš na konci svého příspěvku, si taky docela bolestně uvědomuji. Taky jsem si prošla obdobím neadekvátní kritiky, taky mě to na dlouho poznamenalo. Ale možná jsem od přírody ulítlejší osobnost, tak jsem to občas kompenzovala nejrůznějšími extrémy – extrémně naturální styl, styl ala homeless až po něco jako emo (všechno černé, mrtvolně fialová rtěnka apod). a tímto jsem se snažila vlastně podvědomě skrývat před kritikou, před hodnocením a srovnáváním s těmi “lepšími, hezčími a úspěšnějšími”… Já se vlastně mnohem líp cítím teď po třicítce než tehdy, když jsem byla hodně mladá. Nejdůležitější je sebepřijetí a konec se srovnáváním se s ostatními.

          • Eli

            Martino to je pěkně shrnuté, souhlasím. Co se týče Phoebe, tak jsem ten výraz nevkusná přestřelila. Schválně jsem si ještě googlovala víc jejích outfitů a když ještě zohledním dobu vzniku seriálu, tak beru zpět. Některé modely se mi dokonce i zamlouvaly :-).

          • JankaMamka

            Milá Jani, jak to tak tady čtu (konečně jsem se k tomu dostala), jde hodně o sebekritičnost. Vkus, ten musí být vrozený. Ale sebekritičnost jde naučit. Ano, já jsem absolutně tolerantní k tomu, jak kdo vypadá. Moje maminka mě to naučila, jelikož byla postižená a jezdila jsem s ní do lázní, kde jsme chodily do bazénu a byli tam lidé třeba bez nohy apod. Já jsem se díky ní naučila brát každého takového, jaký je a za důležité považovat nitro. To, jak se člověk chová ke druhým a tak. Vím, to s tím asi nesouvisí. Ale asi proto mi nevadí jakékoli úlety. Někdy se třeba zasměju (u nás ve městě pracuje jedna paní, říkáme jí doma strašidýlko – obléká se podobně jak Phoebe z Přátel, seriál jsem nikdy neviděla, ale z fotek je to asi stejný “styl” osobnosti. Máme ji rádi, ona je moc milá, ale totální úlet… navíc má ve svých 45 letech anorexii, takže jí z těch rozevlátých sukének trčí dvě teninké bílé hůlečky v nějakých roztomilých pantoflíčcích s růžovou bambulkou a podobně, někdo by se z toho mohl zbláznit :-)), ale takoví lidé jsou mi asi sympatičtější než nějaká paní Dokonalá s perfektním make-upem, dokonalým účesem a super postavičku podtrhujícím předrahým kostýmkem, tvářící se jako Victoria Beckham. Protože prostě toto často odráží člověka, který ze sebe dělá něco víc než je a dává najevo druhým svou nadřazenost, a to já právě nemám ráda.

          • Eli

            Janko, nevím jestli vznikl z mých příspěvků pocit, že soudím lidi podle vzhledu (nemyslím, že jste to tak myslela Vy, ale píšu to jen pro jistotu), takže děvčata, to já rozhodně nedělám :-D. S podobně extrémnémi osobami jako Phoebe jsem se v životě setkala mnohokrát, mám vystudovaný výtvarný obor, takže věřte, že už jsem zažila i bohémštější lidi. Mnozí z nich se stali mými přáteli a to, že styl jejich oblékání mi není blízký jsem dokázala akceptovat bez problému. Momentálně pracuji v mezinárodním prostředí, takže mimo jiné jednám s lidmi naprosto odlišných kultur a jediné, co se mi osvědčilo je nikoho nesoudit předem na základě vzhledu, rasy, nebo místa odkud pochází. Moje příspěvky se vztahovaly čistě k modě, stylu atd., protože jsme na modním portále a nepřiřazovala jsem k nim žádné vlastnosti nositele.
            Ale na Vašem příspěvku mě zaujalo něco jiného. Nejdřív dlouze obhajujete lidi, kteří se oblékají podobně bohémsky jako Phoebe a nabádáte, abychom je nesoudili primárně podle vzhledu ( což je ok) a pak dodáte, že je Vám to sympatičtějsí než nějaká paní v drahém kostýmku, tvářící se jako V.Beckham a dokonce zminujete, jak to často odráží člověka, který ze sebe dělá víc, než je. Nevím, jestli si to uvědomujete, ale je to naprosto ten samý předsudek, jen na základě toho, co je blízké Vám. Protože ano, vždy je težší akceptovat to, co je našemu vkusu vzdálené. A je to předsudek i v případě, že jste se s takovými ženami setkala a Váš dojem se potvrdil. Ono to totiž neznamená, že všechny ženy, které se tak oblékají a tváří jsou povahově stejné. A to už jsme u toho, co se tu celou dobu řeší, že bychom měli být tolerantnější k tomu, co je nám stylově vzdálené. Věřte mi, že já možná na modním webu přiznám, že je mi modní styl vzdálený, ale nikdy jsem nikam nenapsala nic ohledně charakterových vlastností žen, které se tak oblékají 🙂

          • JankaMamka

            No, já se právě zcela vždy přesvědčuji na vlastní kůži s tím, co jste označila za můj předsudek, čili já to jako předsudek neberu. A navíc mi je jasné, co pro svůj absolutně perfekcionistický vzhled je potřeba dělat, kolik námahy, času a finančních prostředků to stojí, aby toho člověk dosáhl. Já chci žít, proto je mi tento způsob na hony vzdálen. A to i přesto, že třeba tyto stránky a blog miluju a ráda nad módou, stylem i vzhledem přemýšlím. Neberte to jako nic osobního, o nic osobního vůči vám nejde, vždyť Vás ani neznám a nikdy jsem vás neviděla 🙂

          • Eli

            Jani já jsem to osobně nebrala ( možná v psané formě někdy něco tak vyzní a taky jako Victoria B. nevypadám :-D), ale chtěla jsem vypíchnout to, že to, co je nám vzdáleno se vždycky hůř toleruje i posuzuje než to, co je nám blízké. Mně je asi nejvíc vzdálený bohémský/umělecký styl a proto si v životě záměrně dávám pozor, abych vyznavačkám tohoto stylu nepřiřazovala automaticky nějaké vlastnosti. Zkrátka a dobře se vždycky snažím vyhnout Halo efektu. Taky u sebe pozoruji, že si mi takový styl daleko hůř posuzuje ( jen tak mezi námi, které moda baví jako koníček) a proto jsem kladla dotazy ohledně hranice toho, co se dá obecně považovat za vkusné kladla.
            Každopádně neberte to jako útok, spíš jako přátelské upozornění, ale Vaše 2 poslední příspěvky prostě plné předsudků jsou a to typicky vůči stylu, který je zase naopak na hony vzdálený Vám. A ano, jak bylo řečeno, to co je nám vzdálené se hůře posuzuje. Ale jak Vám může být jasné kolik času žena, která vypadá jinak než Vy péčí o sebe stráví? Nebo kolik ji to stojí finančních prostředků a námahy? Vždyt toto je přesně jeden z nejvíce stereotypních předsudků ohledně vzhledu vůbec.
            Přidám ještě vlastní příklad/zkušenost. Nevím jestli bych u Vás do kategorie “perfekcionistický vzhled” spadala, myslím že ne, ale ono je to jedno, jde jen o příklad, ne obhajobu sebe sama 🙂 Ale např. já mám vždycky vyfoukané vlasy a každý den se líčím. Dole píšete, že by Vám foukání vlasů zabralo každý den 20 minut, vidíte, mně stačí mnohem méně. Vlasy mám řidší se sklonem k plihnutí, myju je jednou za 3 dny, po mytí foukám a nakonec přelakuji. To mi trvá 10 minut, zvlášt ted když je mám kratší. Každé ráno je jen přečísnu, u kořínků lehce natupíruju a lehce přelakuju, je to otázka tak minuty. Výsledný účes je jednoduchý, žádná obří hlava 🙂 a dělám to proto, že moje vlasy by jinak byly opravdu splihlé a nehezké. Takto bych mohla pokračovat s tím, že denní líčení, které mi na konzultaci Beátka doporučila, mi nezabere víc než 5 minut a že mi těch necelých 10 minut denně za to stojí atd. Ale proč to celé píšu? Prostě proto, že nemám ráda předsudky. Proto, když uvidím ženu oblečenou jako Pheobe, tak si taky nepomyslím, že je to jistě veganka, která vyučuje děti doma a nedovolí jim opéct v kolektivu špekáček s ostatními dětmi, i když ji o to ty její prosí až je jich člověku líto (a ano, jeden takový případ znám).

          • JankaMamka

            Ale jistě. I tyto případy znám – s těmi tzv. bioženami. To já rozhodně nejsem a ačkoli dcerku nosím, protože mi v kočárku křičí a občas mám na sobě zvláštní módní kreace, asi celkově byste mě k nim asi nepřiřadila…rozhodně nevypadám jako veganka…. Jen jsem asi příliš pohodlná a raději si přečtu se synem knížku, než abych tentýž čas trávila sebeúpravou – a myslím si, že zanedbaně nepůsobím, protože jedno mi vzhled není, jinak bych asi ani nechodila na tento blog… A rozhodně miluji hezké oblečení, ne, že bych si vzala to, co mi právě přijde pod ruku s naprostou lhostejností, jak v tom vypadám… Pokud si žena najde rychlý a časově nezatěžující způsob, jak se dokonaleji upravit, než to dokážu já, pak je to obdivuhodné. Ale máte pravdu, asi mám předsudky k takovým těm “přestylovaným”, to asi fakt ano…asi se budu muset polepšit :-))

          • Dakujem za nazor Eli. K tomu ci sa daju, alebo nedaju presne nastavit hranice vkusu: vo vseobecnosti samozrejme existuju urcite odporucania co ano a co nie, ale nemusia platit absolutne pre kazdeho. Ak napr. ma zena 44 rokov, ale vyzera na 30, moze si dovolit ignorovat odporucania pre zeny 40+ a bude vyzerat vkusne.

          • Eli

            Dobrý večer Beátko, ano a ve finále nakonec rozhodně to zminované kouzlo osobnosti a subjektivně sympatie/antipatie :-).

            Jinak mám k tématu ještě jeden postřeh. Dámy, stalo se vám někdy, že jste potkali někoho ( je jedno zda muže či ženu), kdo se vám zdál na první pohled nevýrazný nebo možná až nehezký, ale pak jste ho poznaly, oblíbily si ho a najednou ve vašich očích celý zheskl? Mně se to stává celý život. Ty které mám ráda, nebo dokonce miluju prostě považuju za nejhezčí lidi na světě :-).

          • JankaMamka

            Ano, přesně tak to mám!!! A možná proto mám ty předsudky 🙂

          • Renebe

            Pro mě je zase zajímavé, že někdo tak pohodovou, veselou, a pravda – dětinskou osobu může vnímat jako nevkusnou. Ano, její povaha (stejně jako povahy všech “přátel”) byla v rámci seriálu přehnaná do extrému, ale o tom to přece bylo.

            Na jejím oblečení se mi nezdálo nic nevkusného; možná jen někdy trochu divoce zkombinované, ale některé její modely bych klidně nosila. Ppod slovem nevkusné si třeba představím to, co nosila Peggy Bundová nebo “melounek” v seriálu Ženatý se závazky.

          • Eli

            Renebe, slovo nevkusná jsem nezvolila nejlépe, to je pravda. Bylo pozdě večer, moc jsem nad volbou výrazů nepřemýšlela, zaujal mě článěk a chtěla jsem napsat reakci :-D.
            Chtěla jsem prostě vyjádřit to, že např. pro mě byl její vkus už na hraně, pro někoho jiného může být zase neakraktivní sofistikovaný minimalismus Mirandy, pro někoho romantický styl Taylor Swift ( obojí se mě např. naopak líbí). V příspěvku mně šlo vyloženě o tu polemiku, kde a jestli jsou hranice, ne o kritiku Pheobe jako takové.

    • JankaMamka

      Myšlenka, že se naše nitro odráží ve stylu oblékání a i řekněme v míře pořádku ve své domácnosti, je dost zajímavá. Něco na tom opravdu bude. Já i můj muž uklízení absolutně nesnášíme a pokud už se naštveme, že není kudy chodit (děti 2, syn půjde za pár dní do první třídy a dceruška má dnes 7 měsíců) a dáme se do úklidu, jsme podráždění a bez nálady. A ty věci jsou tam zase rozházené do dvou dní 🙂 I na manželově pracovním stole v práci to vypadá podobně, je tím už pověstný. Jenže my si neumíme pomoct. Pro nás je důležité si spolu povídat, zatím je pořád o čem, řešit problémy umění, světa, historie, blbnout s dětmi, zahrát si na klavír, zazpívat si, jet na výlet…. A doma se nepořádek vrší… A navíc ještě máme všichni (už i syn) tendenci shromažďovat věci. Ještě, že máme podstatný limit v podobě nevelkého bytu….. No, asi si teď v duchu říkáte, že byste mě zabila, nejste sama :-)))) Jak tohle všechno souvisí s mým, popř. naším stylem oblékání? Dost. I co se týče úpravy vlasů – účesy musíme mít pokud možno tzv. bezúdržbové, trávit ráno 20 minut v koupelně a upravovat si účes jsem párkrát zažila a už nikdy více! Muž má krásné husté a dosud krásně černé vlasy, tak je nosí dlouhé stažené do nenápadné černé gumičky. Já mám od přírody vlnité, teď postupně sestříhané a také delší, abych si je kdykoli mohla stáhnout nahoře do ohonu, teď se to nosí a mně to docela sluší (nedávné zjištění :-). Prostě hlavní je pohoda. Dále: nelíčím se. Miluji rtěnky a používám bronzer na konturování. To mi stačí, jinak nic. Jsem trochu pihovatá, což mi nevadí. A oblékání: sleduji módu, to ano. Nakupovat chodím vesměs po sekáčích. Ráda se oblékám výrazně, mám ráda barvy, doplňky, romantiku i drsnější prvky, pánské prvky… ráda to střídám a někdy i kombinuji. Ano, s oblékáním si ráda hraju. Je to hra, ve které nejsou žádná zásadní pravidla jen jedno jediné: abych se cítila sama sebou a dobře.
      Článek mluví i o toleranci ke druhým, tak ta je z mé strany absolutní. Nedávno byl u nás punkový festival, po celém městě i okolí chodily zástupy punkerů a jim podobných – a jak mě svrběla myšlenka si nechat udělat číro!!!!! Ale nakonec jsem si říkala, že to už je na mě trochu moc, tak jsem si aspoň nechala dát na vlasy trochu ostřejší rezavou, to mě uspokojilo. Nikoli syna – tak ten ho má 🙂 Ale jen takové nízké, už to moc nejde poznat, když mu vlasy učešu na stranu. A já si říkám, že jsem vlastně typický barokní člověk – estétství, opulentnost, vypjaté emoce, hledání krásy, duchovna, výstřednost.. a miluju a dělám barokní muziku…. to vše jsem já. Kde byste tam našla smysl pro uklizený byt???

      • Martina

        Si uzasna! A zostan taka so vsetkym a rozhodne na tom nic nemen :))))

      • Nela Pavlíková

        Na úklid mám jeden tip: pustit si k tomu vypalovačky z devadesátých let :-D. Jinak se vztahem k dresscodu a volbě povolání jsme na tom podobně. Já jsem si kvůli tomu zvolila vědu :-).

  • Eli

    Phoebe vs. Miranda.
    Tak za mě jednoznačně Miranda :-D.
    Postava Pheobe mně v seriálu šíleně lezla na nervy, ale musím uznat, že styl obou představitelek byl opravdu výstižný a jejich charakter dokonale vystihoval.

    • Keby som si mala tipnut kto Vam bude symatickejsi (podla toho ako Vas poznam Eli), tipovala by som rovnako. Dakujem za reakciu!

  • Dakujem za zaujmave prispevky do diskusie. Rada by som este pridala link na starsi clanok o style, v ktorom je podrobnejsie popisana moja definicia stylovosti. Clanok sa vola “Da sa naucit byt stylovou?” a najdete ho tu: http://supervizaz.sk/da-sa-naucit-byt-stylovou/

  • Aknela

    Diskuse mi připomněla film Tvoje, moje, naše – voják vdovec s 8 dětmi si vezme školní lásku – modní návrhářku s 10 dětmi. Děti se navzájem nemají rády a kují pikle – ty z “kreativní” rodiny zlomyslně namluví dětem z vojensky organizované rodiny, že velmi novou maminku obšťastní, když jí uklidí její tvořivý “kutloch”. Děti pečlivě roztřídí knoflíčky, stužky, nitě, látky….a mladou ženu málem raní mrtvice, protože v tom systému naprosto není schopna se zorientovat a splnit zakázky. Já jsem tehdy pochopila, že lidé jsou opravdu různí a každý potřebuje k životu něco jiného – někdo divoký prales a někdo srovnanou plantáž. Oboje má svoje negativa a pozitiva.

  • Andrejka

    Phoebe som mala rada, obecne obdivujem ludi tohto druhu, ktori su sa dokazu obliekat nezvycajne, originalne a zaroven im to sedi. Rozmyslala som kde som videla to tricko s velkou kvetinou, konecne som si spomenula – Never Been Kissed. Akorat trosku ine farebne prevedenie. 🙂

  • JankaMamka

    Tak začnu z druhé strany – ani jeden seriál jsem neviděla. Ale po přečtení článku, který je mimochodem naprosto skvělý, se mi těžko odpovídá na otázku, kteý přístup mi je sympatičtější. Tak co se týče vnitřního pocitu, zcela jistě Phoebe, to byste do mě asi řekly všechny 🙂 Ale pokud už bych se dostala do víru osudu, který by mě odvál na post Mirandy, ona svou situaci řeší perfektně – i v rámci poněkud strohého a formalizovaného stylu dodává své prvky – tj. teplé barvy (bravo!!!! konečně teplé typy mají zase inspiraci, jak oživit formální styl), odvážnější střihy, doplňky apod., navíc je na ní vidět, že se cítí dobře v tom, co má na sobě. V podstatě se mi líbí oba přístupy.

  • Dakujem za dalsie komentare a nazory, som rada ze clanok rozprudil zaujimavu diskusiu.